Rychlost kolapsu, kterou ukazuje náš jednoduchý model, je v souladu se skutečností zaznamenanou na videozáznamech události. Zdá se, že určujícími faktory rychlosti pádu takové budovy jsou pouze její výška a rozdělení hmoty v závislosti na výšce. Únosnost pater a další parametry mají jen malý vliv, který se uplatní spíše jen na počátku. Jakmile se progresivní kolaps dá do pohybu, jeho případné zastavení je s každým dalším patrem méně pravděpodobné. To je v přesném protikladu s mnoha laickými představami, že s přibývající hmotou se pád měl zpomalovat. Taková naděje by existovala snad pouze za předpokladu, že by fronta kolapsu zavčasu narazila na patro, jehož konstrukční řešení by bylo zásadně odlišné od ostatních, zejména co se týká únosnosti a schopnosti přenést veškeré zatížení na sloupy. To jsou ale jen hypotetické úvahy. Skutečnost byla taková, že nebyla žádná šance to zastavit.
Tu a tam lze z úst odborníků zaslechnout, že některé stavební prvky věží byly slabě dimenzované, ať už jde o vodorovnou konstrukci pater, protipožární ochranu nebo třeba šrouby spojující jednotlivé díly. Nikdo ale neřekne nahlas to, co se nyní odvážím vyslovit: kvalita projektu a výstavby věží nebyla adekvátní k jejich významu. Údajně inovátorský přístup k řešení prostorového uspořádání nebyl ve všech aspektech vyladěný a vykazuje až prvky naivity, únosnost různých prvků konstrukce nebyla vyvážená, a co se týče třeba protipožární ochrany nebo evakuačních cest, projekt se zdá být v tomto ohledu velmi slabý už i na dobu svého vzniku. Myslím, že tohle nikdo nechce slyšet. Proto je možná přijatelnější teorie o řízené demolici než pravda o tom, že zázrak amerického stavebnictví byl tak trochu průšvih.
Zastáci teorie o řízené demolici, pokud odhlédneme od toho, že si v mnoha detailech vzájemně protiřečí, přehlížejí ještě jeden zásadní fakt, který jsme zatím ponechávali stranou: Řízeným postupným odpalováním nosných sloupů nebylo možné pád budovy výraznějším způsobem urychlit. Oni totiž tvrdí, že horní patra padala do prázdna, protože patra pod nimi byla vždy v přesný čas těsně předtím "odpálena", a kolaps prý proto proběhl tak rychle. Je to naprosto absurdní a nesmyslná teorie, protože žádná výbušnina nefunguje jako zmizík, který by najednou vymazal tisíce tun materiálu. Bez ohledu na použití či nepoužití této techniky demolice, rychlost pádu budovy by byla přibližně stejná. Žádný řízený odpal sloupů uvnitř budov se nemohl konat ani z toho jednoduchého důvodu, že jádra budov, což byla jediná vnitřní svislá nosná konstrukce, zůstala prokazatelně stát i po proběhnutí hlavní vlny kolapsu. Je proto nejvyšší čas tyto demoliční představy odsunout do říše pohádek a nikoli si na nich a na ohlupování dalších lidí budovat internetovou popularitu.